3. března 2026 | Díl #5

Úterní Dobíječ

Každý týden lepší
s Napoleonem Hillem
& Jimem Stovallem

Můžete dokázat cokoliv ... ale ne vše

Petr Štěpánek

Ať chceme nebo nechceme, náš pobyt na světě je přinejmenším v tomto životě časově omezený. Stejně jako je jeden rok omezný 365 dny a jeden den omezený 24 hodinami. To znamená, že stihnout toho v životě dokážeme jen tolik, kolik času jsme dostali. Někdo žije déle než druhý, ale nikdo nemá více než 60 minut v hodině.

Byl jsem obdařen potřebou menšího množství spánku. Když vám píšu tento vzkaz, je půl druhé v noci. A já se nechystám jít spát. Před půl hodinou jsem totiž vstal a jsem výborně vyspaný. Usnul jsem okolo deváté hodiny večer a jako každý večer jsem usnul prakticky do minuty nebo dvou po zavření očí.

Někdy spím šest hodin, ale víc jen vzácně. Přes den se pak dospávám jednou až dvakrát v obvykle 12-14 minutových blocích, když cítím, že se mozek a tělo potřebují restartovat.

Když tento dar seču a podtrhnu, mám každý den oproti většině lidí na světě o dvě až čtyři hodiny více bdělého času. A pro doplnění – téměř nikdy nevstávám na budík. Takto brzy v noci se budím přirozeně, odpočatý a obvykle do několika minut připravený začít tvořit.

Nepiju kávu, ani zelené nebo černé čaje, ani neužívám žádné přírodní stimulanty jako guarrana či rhodiola.

K tomu jsem byl také obdařen mozkem, který dokáže dělat více věcí současně, když je ve flow. Limitovaný jsem ovšem množstvím rukou. Mám jen dvě jako všichni. Pokud bych měl ale další dvě, dokázal bych s nimi vykonávat jednoduché mechanické úkoly typu čištění obuvy, nebo mytí nádobí, zatímco prvním párem rukou bych na počítači mohl něco tvořit.

Když jsem v hovoru, na přednášce, nebo na některém z našich podnikatelských klubů Podnikám ČESKY, někdy vypadám jako že nevěnuji pozornost tomu, o čem je řeč, nebo že nevnímám člověka, který na mě právě mluví. Řeč je totiž analogická a pro můj mozek pomalá. Téma může být sebezajímavější a důležité, jenže když mám mysl občerstvenou a ve flow, většinou se u jednoho rozhovoru nudí. A tak se ve své mysli věnuji současně dalším úkolům, nebo pozoruji, co se děje kolem mě. Přitom dotyčnému věnuji plnou pozornost. Paradoxně, pokud by požadoval, abych přestal vnímat všechno kolem a upnul se jen na něj, moje schopnost vnímat ho se sníží, protože je to proti přirozenosti mého mozku.

Schopnost dělat více věcí současně si lze vytrénovat, jak o tom svědčí příběh vnuka Napoleona Hilla – Dr. Jamese B. Hilla, který si můžete přečíst v knize Myšlením k bohatství: Odkaz & Dědictví. Osobně tuto schopnost trénuji tak, že se jako pravák snažím zapojovat do činností více levou ruku. Například ráno si zuby vždy čistím levou a večer pravou rukou.

O fakt, že mi stačí méně spánku, a že můj mozek je schopný ve flow vykonávat vícero věcí naráz, jsem se já sám nijak extra nepřičinil. Narodil jsem se s těmito dary. Tyto dary mají ale také své achillovy paty. Pokud nejsem ve flow, moje výkonnost prudce klesá a díky mému archetypu ega mám tendenci jít do tlaku na sebe a v extrémních situacích také na druhé. Ukázal to také opakovaný výsledek měření tvaru mého ega pomocí Egodiagramu a Flowdiagramu.

Tlak, který pak na sebe vyvíjím, vede k paralýze a rychlému vyčerpání energie. Proto si dbám na to, abych takovým situacím předcházel.

 

Touto dlouhou předmluvou se dostávám k mému hlavnímu sdělení. Napoleon Hill prokázal, že v životě může každý člověk dokázat cokoliv. Ale ani s dary, které jsem vám právě teď popsal, nemohu ani já dokázat vše. Jsem limitovaný časem a zemřu. Připomínám si to každý den. Není to pro mě černá myšlenka. Je to přirozenost života a jedna z věcí, která činí život tak krásný. Dočasnost.

Dnes nemůžete stihnout vše. Nikdo nemůže. Ale můžete si vědomě zvolit, co stihnout chcete, podle toho, jaké ovoce si přejete, aby semínka vašeho času urodila. Každá minuta je semínko. A stejně jako si na zahradě potřebujete zvolit, co budete pěstovat, protože všechno se tam nevejde, tak i v tento den si vybíráte, co v něm vypěstujete, a co za to nestojí. Dnes sejete budoucnost. Ať to stojí za to.

s úctou Petr Štěpánek

staňte u zrodu

Minulý týden jsme v Praze natáčeli začátek první epizody naší nové filmové série VZKAZ. Epizody, která je věnována tomu, jak vzkazy, které předáváme dětem, následně formují jejich osud.

Již brzy pro všechny patrony této epizody otevřeme na Místoně VIP členskou sekci, kde pro vás připravujeme rozhovory, pohledy do zákulisí a možnost sledovat celý zrod první epizody.

Šest základních obav

Napoleon Hill

Existuje šest základních strachů, jejichž kombinací trpí občas každý z nás. Většina lidí má to štěstí, že netrpí všemi šesti najednou. Jsou vyjmenovány v pořadí podle jejich nejčastějšího výskytu:
– Strach z chudoby
– Strach z kritiky
– Strach z nemoci
– Strach ze ztráty lásky
– Strach ze stáří
– Strach ze smrti

Všechny ostatní obavy nejsou tak důležité a mohou být seskupeny do těchto šesti okruhů.

„Strach není nic jiného než stav mysli a stav své mysli můžete sami kontrolovat a ovládat.“

Člověk nemůže stvořit nic, co by si nejprve nedokázal představit ve svých myšlenkách. Následující tvrzení je ještě významnější: Každý myšlenkový impuls začne okamžitě hledat své hmotné vyjádření, ať už jsou tyto myšlenky dobrovolné, nebo ne. Stejně jako mohou náš finanční, obchodní, profesní či společenský život určovat myšlenkové impulsy, které zachytíme pouhou náhodou (myšlenky, které
pocházejí z cizích hlav), mohou jej ovlivňovat i myšlenky, které vytváříme s úmyslem a záměrem.

Máme absolutní kontrolu nad jedinou věcí
Díky této okolnosti lze také pochopit, proč někteří lidé působí jako „šťastlivci“, zatímco jiní se stejnými nebo dokonce většími schopnostmi, praxí, zkušenostmi a mozkovou kapacitou se zdají být předurčeni k neštěstí.

Tuto skutečnost lze vysvětlit tvrzením, že každá lidská bytost má schopnost zcela ovládat svou vlastní mysl. Díky této kontrole může každý člověk otevřít svou mysl buď
myšlenkovým impulsům, které uvolňují jiné mozky, nebo připustit pouze myšlenkové impulsy dle vlastního výběru.

Příroda obdařila člověka absolutní kontrolou nad jedinou věcí, a tou je jeho myšlení. Společně s faktem, že vše, co člověk vytváří, se rodí nejprve v podobě myšlenky, nás tyto skutečnosti přivádějí k principu, kterým lze ovládnout strach.

Je-li pravdou, že každá myšlenka má tendenci hledat své hmotné vyjádření (a to je pravda nade vší pochybnost), je stejně tak pravdou, že nelze přetavit myšlenkové impulsy spojené se strachem a chudobou v odvahu a finanční zisk.

Napoleon Hill

úspěch hrou

Jan Amon Komenský stavěl na myšlence „škola hrou“ a tvůrci revoluční deskové hry CESTA K BOHATSTVÍ stavěli na myšlence „úspěch hrou“. A tisíce hráčů v naší zemi už to zažili.

Důvěryhodnost má své hranice

Jim Stovall

Žijeme v mnohem specializovanějším a techničtějším světě než naši předkové. Hledat kvalitní radu a vedení je dnes důležitější než kdy dříve — ale musíme je získávat od skutečně důvěryhodných lidí. Je zásadní pochopit, že ve specializovaném a technickém světě má důvěryhodnost velmi úzce vymezené pole působnosti.

Nedávno jsem si procházel materiály, které připravil nositel Nobelovy ceny za behaviorální ekonomii. Ve svém oboru má špičkovou a nespornou autoritu. V jednom z textů analyzoval basketbalové statistiky týkající se výhodnosti střelby na koš za tři body.

Tvrdil, že tříbodové střely jsou efektivnější než dvoubodové, protože mají hodnotu 1,5násobku dvoubodového koše. Jeho úvaha vycházela z toho, že hráči NBA proměňují trojky přibližně ve 40 % případů, zatímco dvoubodové střely kolem 50 %.

Z toho vyvozoval statistickou dvacetiprocentní výhodu, pokud by tým pokaždé volil střelu za tři body. Ačkoliv takový závěr může dávat smysl v oblasti ekonomie, matematiky nebo statistiky, ve světě basketbalu už nutně platit nemusí.

Abych si to ověřil, zavolal jsem svému příteli a kolegovi Jayovi Hendersonovi, který dnes vede velmi úspěšnou finanční firmu. V mládí však hrál univerzitní basketbal v první divizi a několik let působil i profesionálně. Jay mi pomohl lépe porozumět realitě hry a potvrdil, že přestože na papíře může existovat statistická výhoda trojkových střel, v praxi mají trojky delší odrazy od koše.

To znamená, že míč se odrazí a častokrát končí dál od obroučky, což zvyšuje šanci soupeře získat doskok a rychle přejít do protiútoku na druhé straně hřiště.

Violoncellista Yo-Yo Ma je bezpochyby jedním z největších žijících hudebníků. Vedle svého rozsáhlého působení v oblasti klasické hudby disponuje mimořádným hudebním rozsahem.

Jeho spolupráce s Carlosem Santanou na skladbě George Harrisona „While My Guitar Gently Weeps“ je skutečně výjimečná. V otázkách hudby bych se bez váhání spolehl na jeho názor. Jeho doporučení ohledně motorového oleje, investování důchodových úspor nebo tipu na vítěze Super Bowlu by však pravděpodobně nemělo větší váhu než názor kohokoli jiného. Musíme hledat moudrost u důvěryhodných lidí — a zároveň si být jisti, že jejich odbornost skutečně odpovídá situacím, kterým v životě čelíme.

Až dnes budete procházet svým dnem, rozpoznávejte skutečnou důvěryhodnost — a následujte správného lídra.

Dnešek je ten den, Jim Stovall

staňte u zrodu vzkazu

Vytrénujte se na úspěch

Prožijte stránku s hudbou